Raná má za sebou další ročník soutěže Hop na sud. Děkujeme osazenstvu Skleníku za parádně zorganizovanou akci, pilotům za skvělou přátelskou atmosféru, a počasí, že nám vyšlo až nečekaně vstříc. V článku se dočtete více o průběhu soutěže a pro závodníky exkluzivně přinášíme podrobnou tabulku výsledků.
Jako tradičně byl „Hop na sud“ naplánován na první říjnovou sobotu. Začátkem týdne předpověď na víkend nevypadala moc dobře a proto se začalo uvažovat o přeplánování soutěže na jiný den/týden. S ubývajícími dny se předpověď naštěstí začínala zpřesňovat na deštivou sobotu a relativně slunečnou neděli s 5 m/s východním větrem a s nepříliš vysokou teplotou 7 °C.
V pátek bylo definitivně rozhodnuto o přesunu soutěže ze soboty na neděli, ale to už byli někteří piloti na cestě na jih Evropy, a jiní si nejspíš po propršené sobotě nechtěli v neděli zabahnit křídlo, chodit na kopec s několika vrstvami oblečení a mrznout při sletu pod zacirrovanou oblohou. Opak byl ale pravdou!
Soutěžní nedělní ráno bylo kvůli vlhkosti ze soboty lezavě studené, ale naštěstí jasné, a proto mohlo Sluníčko hned začít sušit trávu na jihovýchodním svahu a všechny přítomné pěkně hřát… tedy, pokud byli v závětří. :)) Dole na přistání totiž v 10 hodin foukal od východu ideální soutěžní vítr o rychlosti cca 4 m/s.
Jirka si na závodníky připravil krom svých veselých poznámek i změnu v pravidlech:
Ze šesti letů se namísto jednoho nejhoršího škrtají nejhorší dva. Což tedy znamená více šancí na dobré umístění i pro méně zkušené piloty.
Hodinu po startu bylo zapsáno 14 soutěžících a toto číslo se v průběhu dne vyšplhalo až na 21. Účast byla tedy oproti minulému roku zhruba poloviční. Což ale bylo možná dobře, protože si první závodníci na kopci mohli už půl hodiny užívat nádhernou JV svahovačku bez tlačenice, a nejspíš dle toho, jak jim nahoře mrzly nosy se začínali pomalu snášet na přistání.
Na přistávačce bylo rozhodně na co koukat. Ideální síla větru snižovala dopřednou rychlost vůči zemi a tak bylo k vidění hodně přesných přistání i přes bublající termiku. Tu kolem 14 hod utlumily hlášené cirry, které zadekovaly nebe a zůstal nám jenom krásný laminárek.
Za zmínku také stojí jedno z nejkurióznějších přistání, které předvedl Honza Krejcar, který měl při jednom přiblížení ještě stále dost výšky, ale přitom byl už na úrovni cesty. Jirka na něj už od stolku rozhodčích smutně volal „Nojóóónóó…“, ale Honza se rozhodl ještě pro několikavteřinovou akci – ostřejší pravou, následovanou ostřejší levou, což ho dostalo do rychlého kyvu směr terč (rozhodčí pro jistotu evakuovali stolek) a v nejnižším bodě Honza dokázal dupnout přesně do terče, proletět mezi stolkem rozhodčích a stanem, a po vyplavání křídla a dobržění přistál o 20m dál… načež Jirka od stolku jen překvapeně vykřikl: „Jo takle se to dělá!!“
Dle pravidel přistání na terč bylo nutné dvakrát odstartovat z vrcholu Rané a zbytek alespoň z cca výšky sedla. Zajímavé proto bylo pozorovat krom přistávání i taktiku výšlapů. Někteří své padáčky poctivě balili do batohů a nosili si „mazlíky“ na zádech, protože vědí, že je to nejspolehlivější způsob, jak se dostat za 15 minut na kopec. Druhé skupině nejspíš přišla škoda nevyužít krásný východní vítr ubíhající po JV svahu a proto volili metodu „vykitování“ do výšky lomu, start ze svahu, zbytek kopce vysvahovali a přistáli nahoře (toplanding). Tím splnili pravidlo startu z vrcholu a mohli jít bez vybalování na další pokus. Nutno poznamenat, že se časy vykitování dle zkušeností pilotů výrazně lišili. :))
Sud piva náporu závodníků odolal i letos, ale nutno dodat, že několik pokusů vypadalo hodně nadějně, ale bohužel se vždy pilot dotkl matičky Země dřív než jeho křídlo.
Výsledky
Gratulujeme a též všem děkujeme za účast!
9.10.2019
Pavel, PGKR