text článku z časopisu PILOT
A je po všem, Doskok a Hop na sud je úspěšně za námi a můžeme už jen vzpomínat…
Dne 14. září 2013 se uskutečnil již druhý 
ročník vydařené PG soutěže v přesnosti přistání na Rané, který se nesl v podobném duchu jako loni až na to, že letos se nelétalo na východní straně hory (tedy u Skleníku), ale na druhé, západní straně, směrem na letiště. To sice způsobilo jisté komplikace s instalací občerstvovacího stánku nezbytného pro celodenní přežití tolika pilotů a diváků, ale za pomoci sponzorů (lounské firmě Klimatherm, která zapůjčila silný agregát, které tímto děkujeme), se to
podařilo úspěšně vyřešit, a tak nikdo hlady ani žízní neumřel.
Pro letošní rok věnovala do soutěže ceny jako batohy, listovací pomůcky, trika, klobouky a čepice firma Gradient, což přilákalo nové tváře a talenty. A protože bez sudu by nebylo na co Hop, i letos Skleník do soutěže věnoval sud, a to dokonce hned dva: První sud pro toho, nejrychlejšího kdo na něj přistane nejdřív a bude jen jeho, a druhý sud, který se plánovalo rozdělit mezi ostatní piloty, jimž se tento husarský kousek povede také. A tak klání mohlo začít. Počasí nám neskutečně přálo, jelikož celý týden pršelo a lidi už se báli, že budeme mít po legraci. Vše ale bylo naštěstí jinak – v noci před soutěží přestalo pršet a sobotu ráno na nás čekal den jak malovaný. Ani se tomu nechtělo nikomu věřit, protože na většině území pořád pršelo, ale ne tak na Rané, kde jsme se pěkně pekli a kde to někteří i „odnesli“ slušným opálením. Pršet začalo až pozdě v noci, když už bylo po všem.
Soutěžit se začalo již tradičně pozdě, a to až v 11 hodin, ale jak se ukázalo, nebyl to žádný problém, ba naopak. Sešlo totiž ještě mnoho nevěřících v slušné počasí, kteří dorazili na posední chvíli. Soutěžilo se na dvě nejlepší kola a ostatní se škrtala, přičemž počet kol (přesněji řečeno pokusů) nebyl nijak omezen. Jen startovat se muselo alespoň nad cestou pod malou boulí.
Konec soutěže byl v 17 hodin a opravdu se bojovalo do poslední minuty. Vítr foukal přímo „na komoru“, 5 metrů, značka ideál, takže se soutěž ihned rozjela na plné obrátky a mladí talenti se pustili do boje a samozřejmě o sud. Ten díky slušnému větru a velkému umění cca po dvou hodinách boje „pokořil“ Miky (Mikuláš Krutský) a byl tak jen jeho. Ani druhý sud náporu moc dlouho neodolal – a kdopak se to netrefil? – zase Miky!!! Soutěže se účastnili samozřejmě i obhájci loňského titulu, a to Milan Papírník Andělíček, který vyhrál doskok na klasický
terč, a „naše“ krásná Týna Kadlecová, která se loni jako jediná k sudu vůbec (míněno s padákem) přiblížila a dokonce na něm i graciózně přistála, čímž ho vyhrála. S terčem to letos vypadalo dlouho obdobně – Andělíček v boji vedl a už to vypadalo, že titul obhájí, ale to by tu
nesměl být mladý talentovaný Miky, kterému dva sudy zjevně nestačily a chtěl naštvat i zbytek pilotů. To se mu nakonec povedlo, když trefil jednou nulu a jednou 1 cm, což mu vyneslo vítezství i v přesnosti na terč a na „obhajovatele“ Andělíčka s nulou a 3 cm zbylo druhé místo. Třetí místo bral Petr Polách s pěti centimetry. Na chudáka Týnu zbylo i přes letošní skvělé výkony (0 a 7 cm) až 6. místo. Loni
by ji to hodilo zlato, ale i tak byla nejlepší ženou v soutěži. Večer nám zahrála kapela našeho kolegy pilota Standy Morávka „200g másla“
(na „pětinku“ a „20 dkg“ byl trochu alergický), která skvěle rozjela mejdánek a po ní následovala kapela „Paralet“, která to vše dotáhla k dokonalosti a bavila nás po zbytek večera.
Jako správná soutěž se neobešla bez protestů a tak byl podán protest na koho jiného než na Mikyho, a to ten, že na sud sice přistál a blbnul na něm dalších 20 vteřin, jenže jaksi při svém nadšení zapomněl na literu pravidel. Ta totiž říká, že křídlo se musí nejdřív dotknout země a až pak muže pilot slézt ze sudu, ale on seskočil ještě s křídlem nad hlavou. Tento protest byl sice uznán, ale jelikož sud Miky věnoval na dobročinné účely (nechal ho davu vychlastat), pořadatel, nechtěje žádnou ostudu, se rozhodl sudbu nad
osudem sudu nechat osudu, a tak se pilo skoro celý večer zadara. Hurááá!
Novinkou v soutěži byla účast rogalistů, kteří se na sud vrhali s velkou odvahou, ale nikomu z nich se letos přímo na něj přistát
nepovedlo. I když je to k nevíře, protože mnohdy jim k tomu moc nechybělo! Děkujeme všem soutěžícím i divákům za neopakovatelnou atmosféru a za skvělé sportovní výkony, při kterých nebyl zraněn žádný sysel.
autor foto a textu Jiří Drakula